Brousíme, brousíme, brousíme, brousíme a brousíme ...

... aneb ještě tak hodinku.

Máme-li vše připraveno, můžeme se směle pustit do broušení.První rozhodnutí, které musíme učinit, je výběr strany skleněného kotouče, na které budeme zrcadlo brousit. Vybereme tu stranu, která má rovnější povrch, je u ní méně bublinek, do kterých bychom se mohli probrousit a má kvalitní okraj bez velkých odštěpků. Než začneme brousit plochu zrcadla, musíme na hraně kotouče srazit fazetku pod úhlem přibližně 45°. Pokud bychom to neudělali, bude se nám hrana při broušení snadno zaštípávat do plochy zrcadla. Šířka této fazetky by měla být cca 1-2 mm a snadno ji zhotovíme libovolným karborundovým brouskem třeba brouskem na kosu. Brousek důkladně namočíme a také během broušení fazetky dbáme na to, aby byl neustále mokrý. Hranu srážíme tangenciálními nebo mírně šikmými pohyby s brouskem nakloněným vůči povrchu zrcadla o 45°. Tato fazetka je nezbytně nutná na straně plochy zrcadla, ale je vhodné si ji udělat i na druhé straně kotouče. Ocení to Vaše ruce, kterými budete několik desítek hodin kotoučem pohybovat. Zejména když se kůže na prstech namočí, změkne a je nebezpečí pořezání se o neopracovanou hranu skla. Zkontrolujeme, zda je brusný stolek stabilní a případně jeho nohy zatížíme kameny. Překryjeme ho mikrotenovým sáčkem, který pomáhá udržet čistotu na pracovišti nutnou zejména později u jemnějších brusiv. Sáček je dobré přichytit ke stolku třeba několika kancelářskými maxisvorkami. Na sáček položíme brusnou podložku a zafixujeme ji špalíky se šrouby prostrčenými skrz drážky ve stolku. Také naplníme vodou kapátko (na kurzu se jako kapátko osvědčila obyčejná olejnička na kolo). Než přistoupíme k vlastnímu broušení, popíšeme si normální brusný pohyb. Ten se skládá ze tří základních pohybů. Posuvný pohyb vedeme od sebe a k sobě přes střed brusné podložky a měl by mít délku přibližně třetiny poloměru zrcadla. U 12 cm zrcadla tedy asi 4 cm, to znamená přesah 2 cm vpředu i vzadu. Současně s tímto pohybem zrcadlem i mírně pootočíme tak, abychom příští tah provedli na zrcadle pod jiným úhlem. Kdybychom stáli na místě a takto brousili, začala by se nám probrušovat podložka směrem k válcovitému tvaru. Proto musíme při broušení zároveň stále stolek obcházet. Stolek obcházíme ve stejném směru, jakým pootáčíme zrcadlem. Jedno obejití stolku znamená několik desítek tahů a několikeré otočení zrcadlem o 360°.

Pohyb se nesnažíme dělat nadmíru pravidelný (např. odpočítávání přesného počtu tahů na jedno obejití stolku atd.), zhruba pravidelnou se snažíme dodržovat pouze délku tahů. Můžeme začít. Na brusnou podložku opatrně nasypeme malé množství brusiva (nejsnáze jemným poklepáváním na lahvičku ukazováčkem, podobně jako bychom si chtěli z lahvičky se solí posolit chleba). Pokud fouká vítr, stojíme přitom zásadně tak, abychom před ním kryli podložku svým tělem, jinak hrozí, že se nám brusivo zbytečně rozfouká po okolí. Zhruba potřebné množství brusiva je vidět na obrázku. Čím k jemnějšímu brusivu budeme časem postupovat, tím menší množství ho budeme sypat. Z kapátka kápneme na brusivo pár kapek vody. Malé množství vody může vést zejména v pozdějších fázích broušení k poškrábání plochy, velké množství zase zbytečně odplavuje brusivo. Správné množství vody brzy zjistíme praxí. Přiložíme zrcadlo a nejprve několika elipsovitými pohyby brusivo rozprostřeme po ploše. Pak začneme s brusnými pohyby (budou ovšem jiné než základní) a pokračujeme v nich dokud broušení vydává charakteristický zvuk. Vodu přitom doplňujeme z kapátka podle potřeby. Časem se brusivo rozdrtí a broušení ztichne (uslyšíme jen jemné šustění). To je správná chvíle pro sejmutí zrcadla, doplnění brusiva a pokračování v broušení. Vždy zhruba po třech doplněních brusiva zrcadlo i podložku pečlivě vymyjeme tekoucí vodou (nezapomeneme na podložce pročistit i drážky). Pak pokračujeme dalšími cykly. Kdybychom v této fázi broušení používali základní tahy, ploché zrcadlo by příliš agresivně zplošťovalo střed brusné podložky a zdeformovali bychom si tak její tvar kulového vrchlíku. Proto tahy vedeme bokem mimo střed podložky, a to asi ve třetině průměru podložky. (Tato animace ukazuje jen směr vedení tahů, ale pochopitelně zároveň zrcadlem otáčíme a obcházíme podložku.)

Broušená plocha je teď velmi malá, proto na zrcadlo netlačíme a necháváme ho brousit jen působením vlastní hmotnosti. Již po prvním omytí zrcadla uvidíme jak se oblast v jeho středu začíná probrušovat a zpočátku se tato oblast bude velmi rychle rozšiřovat směrem k okrajům plochy. Při každém mycím cyklu uvidíme pokrok. Ten se ovšem bude se zvětšující se broušenou plochou výrazně zpomalovat. Na obrázku je pro lepší viditelnost probroušená část v počítači zvýrazněna červenou čarou. Až bude průměr probroušené plochy větší jak zhruba třetina průměru zrcadla, můžeme pro urychlení procesu při broušení na zrcadlo začít i mírně tlačit. Až se po dalších několika hodinách práce probroušená oblast přiblíží k okraji na 2 - 1 cm, začneme kontrolovat její vystředění. Nejsnáze to provedeme tak, že k okraji zrcadla přiložíme palec a ukazováček, mezi kterými držíme třeba sirku. Její délku nastavíme tak, aby se dotýkala probroušené oblasti. Otáčíme zrcadlem a přikládáme prsty držící sirku z různých stran. Tak jasně uvidíme, jak je plocha vystředěná. Pokud takto zjistíme excentricitu větší než zhruba milimetr, opravíme ji korekčními tahy. Zrcadlo uchopíme tak, aby vybroušená oblast byla co nejblíže k nám (největší okraj směrem od nás) a s tahy vedenými přes střed podložky, ale !!!bez otáčení zrcadlem!!! jednou až dvakrát obejdeme stolek. Poté přeměříme excentricitu a případně postup opakujeme tak dlouho, až se zrcadlo vycentruje.

Při normálním broušení už se v této fázi také s tahy, které byly doposud vedeny mimo střed podložky zhruba ve třetině jejího průměru, můžeme postupně přemisťovat ke středu podložky. Od chvíle, kdy bude okraj menší než 1 cm již můžeme brousit zcela normálními tahy vedenými přímo přes střed podložky. V momentě, kdy se probroušená oblast začne dotýkat okraje, překontrolujeme fazetku a pokud by na některých místech byla příliš malá, zvětšíme ji brouskem, aby nedocházelo k zaštipování okrajů. Až bude zrcadlo probroušeno v celé své ploše, provedeme očištění, nasypeme čerstvé brusivo a bez jeho přidávání budeme brousit ještě asi půl hodiny (podle potřeby jen dokapáváme vodu). Tato první fáze broušení trvala u 125 mm zrcadla cca 5 hodin. Před přechodem na jemnější brusivo musíme vždy provést pečlivé vyčištění celého pracoviště tak, aby nikde nezůstalo ani zrnko hrubšího brusiva. To znamená pečlivé omytí zrcadla, podložky včetně důkladného vyčištění drážek, rozebrání špalíků, sejmutí mikrotenového sáčku a pečlivého omytí stolku a všech těchto součástek. Také se při celém průběhu broušení vyvarujeme otírání rukou o oblečení, tak bychom si spolehlivě později pracoviště znečistili hrubými brusivy, a tedy zrcadlo poškrábali. Po očištění a smontování pracoviště můžeme přejít na brusivo 8. Tím brousíme normálními tahy a jednou za čas lupou kontrolujeme stav plochy zrcadla, které musí být očištěné a suché. Uvidíme, že plocha je sice rovnoměrná, ale místy se v ní objevují větší krátery a záprasky (zaprasknuté kousky skla, které ještě drží v ploše a teprve časem se vydrolí a dají vzniknout kráterům). Cílem broušení jemnějším brusivem je všechny tyto krátery a záprasky odstranit. Připravte se na to, že je to práce zdánlivě nekonečná a vyžaduje hodně trpělivosti. Vždy, když se nám zdálo, že plocha je už téměř čistá, nechali jsme si jí překontrolovat panem Procházkou a ten zcela pravidelně pronášel své obligátní věty: "No už je to lepší, ale tady máme ještě kráter, vidíte ho? No ještě tak hodinku a budete moci přejít na jemnější." Co myslíte, že se opakovalo po té hodince? Pan Procházka samozřejmě velmi dobře věděl, co říká a proč to říká. Množství skla, které je hrubší brusivo schopno odebrat za "ještě tak hodinku" by jemnější brusivo odebíralo "ještě tak půl dne". Čím pečlivěji se zbavíme kráterů a záprasků hrubším brusivem, tím výrazně kratší dobu nám pak bude trvat práce s jemnějšími brusivy. Pokud se nám zdá, že v některé oblasti zrcadla se zbavujeme záprasků výrazně rychleji než v jiné (například okraje už jsou dobré, ale ve středu je mnoho zbylých vad), znamená to, že nemáme správnou délku tahů. Delší tahy vybrušují více střed, kratší tahy naopak okraje. V uvedeném příkladu bychom tedy prodloužili tahy. Průběžně také kontrolujeme a případně upravujeme fazetku, teď už velmi opatrně, abychom si z okraje nezpůsobili nějaký záprask do plochy zrcadla. Tato fáze broušení trvala skoro nekonečných 7 hodin, ale není podstatná doba nýbrž kvalita plochy. Někomu se to může povést rychleji, někomu naopak pomaleji. Na konci opět brousíme půl hodiny jednou dávkou brusiva, a pak po pečlivém očištění pracoviště přecházíme na brusivo č. 6. Brusivem 6 pokračujeme v práci se stejným cílem - zjemnit plochu a zbavit jí kráterů. Tato fáze trvala 5 hodin. Nezapomínáme občas lupou kontrolovat také fazetku a případně jí opravovat. Po brusivu 6 nasadíme brusivo č. 4, se kterým mi práce trvala opět 5 hodin. Čím jemnější brusivo používáme, tím méně ho aplikujeme, a tím je také celý proces citlivější na množství vody. Zrcadlo také k podložce více lne a při sundávání je třeba ho stáhnout směrem k sobě nebo od sebe a nesnažit se ho od podložky odtrhnout páčením. Tím bychom si téměř spolehlivě způsobili silný záprask na fazetce, na kterou bychom bodově působili páčením obrovskou silou. Zrcadlo také v celém průběhu broušení a zejména potom leštění nenecháváme ležet na podložce bez dozoru. Dvě kulové plochy po sobě snadno sklouznou a nechat padnou na zem mnoho hodin své práce, by nás jistě mrzelo. Po brusivu 4, tedy velikost zrna 40 mikrometrů přejdeme na brusivo M32, tedy 32 mikrometrů. Brusiva M jsou již tak jemná, že by se velmi špatně nanášela sypáním. Proto do lahvičky s brusivem nakapeme několik kapek vody, rozmícháme na hustou kaši a tu na podložku nanášíme špejlí nebo nějakým vhodným klacíkem. Naneseme čtyři malé bobky kaše a drážky zaplníme po okraj vodou z kapátka. Při pokládání zrcadlo nadlehčujeme a v tomto nadlehčení nejprve několika vhodnými pohyby brusivo rovnoměrně rozetřeme po ploše. Teprve pak přejdeme k broušení. Pečlivě dbáme na čistotu, pokud je teplo, je vhodné se svléci do půl těla a sundat si hodinky, abychom si pracoviště neznečišťovali prachem z oblečení, dáváme pozor na vítr, který víří prach atd. Každé hrubší zrnko brusiva nebo ostrá prachová částice způsobí v ploše nepříjemné škrábance nebo ještě horší škrábance se záprasky. Pokud je takový škrábanec příliš hluboký, nezbude nám než se vrátit o jeden či dokonce dva stupně brusiva zpět a opravit ho. Mně osobně se dařilo a brusivem M32 i následně M15 jsem pracoval vždy pouze hodinu. Tady se vrátí pečlivost a trpělivost u hrubších brusiv. Přešel jsem na brusivo M7, kterým jsem brousil jen asi tři doplnění brusiva, tedy zhruba půl hodiny. Někteří u brusiva M7 končili, já jsem ještě risknul jedno nanesení brusiva M3 (cca 20 minut). U takto jemných brusiv je riziko poškrábání opravdu veliké. Výsledkem celého broušení je kotouč se zcela rovnoměrnou plochou prostou veškerých kráterů a škrábanců, přes který je jasně vidět předměty v dálce.