Fotografuji (reportážní fotografii) převážně v režimu priority clony a protože fotívám v obtížných světelných podmínkách, používám velmi často režim auto ISO. Při debatách s dalšími fotografy jsem zjistil, že poměrně málokdo přesně ví, jak tenhle režim funguje. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, který se pokusí to vysvětlit.

Nastavení auto ISO

Na fotoaparátech Nikon, se kterými mám zkušenost a na kterých auto ISO funguje naprosto bezchybně se dají nastavit v zásadě tři parametry (v režimu závěrky auto ještě čtvrtý a lepší fotoaparáty mají navíc separátní nastavení pro focení s bleskem).

• minimální hranice ISO
• maximální hranice ISO
• nejdelší čas závěrky

Příklad nastavení

Představme si, že fotíme objektivem 50 mm clonu si nastavíme na f/2 a protože fotíme nějakou rychlejší akci, ideální by pro nás byl čas 1/250 s. V daných světelných podmínkách zjistíme, že toho dosáhneme s ISO 400. Proto si nastavíme ISO sensitivity (což je pro auto ISO minimální hranice) na ISO 400. Maximální ISO, které chceme kvůli šumu připustit je řekněme 6400. Ideální čas by sice byla 1/250 s, ale počítáme s tím, že se budou světelné podmínky zhoršovat a preferujeme delší čas závěrky před zvyšováním ISO. Proto nastavíme minimální čas závěrky na 1/60 s, který s objektivem 50 mm bez problémů udržíme.

Jak se fotoaparát bude s tímto nastavením chovat ukazuje následující graf:

Graf je vykreslen v hodnotách EV, každý čtvereček jak svisle tak vodorovně představuje rozdíl 1 EV. Na vodorovné ose je vyneseno množství světla na scéně, kterou chceme fotografovat a na svislé modrou čarou hodnota ISO a oranžovou hodnota času závěrky.

Vidíme, že při ideálním osvětlení bude čas závěrky 1/250 s (nebo při ještě větším množství světla dokonce i kratší). ISO neklesne pod hodnotu 400. (U Nikonů odpovídá minimální hodnota ISO v režimu auto ISO normálně nastavenému ISO, takže ji můžeme kdykoliv kolečkem obratně upravit, ale v tomto příkladu s ní hýbat nebudeme.)

Jakmile začne světla na scéně ubývat, fotoaparát začne nejprve prodlužovat čas expozice až k námi nastavené hranici 1/60 s. Až na tuto hranici narazí, nezbyde mu nic jiného, než začít zvyšovat ISO, přičemž čas 1/60 s stále drží. Bohužel při ještě horším osvětlení narazí i na druhou hranici, kterou jsme nastavili - ISO 6400. Tam už mu nezbyde nic jiného, než začít prodlužovat čas nad námi nastavenou hranici, přičemž ISO drží stále na námi nastavené horní hranici. V hledáčku se nám ale v tomto případě rozbliká skoro celý řádek nastavení, abychom byli jasně upozorněni na to, že námi nastavené hranice musely být díky nedostatečnému osvětlení překročeny.

Auto ISO pro dlouhé zoomy 

Známé fotografické pravidlo tvrdí, že fotograf běžně v ruce udrží čas odpovídající 1 / f, takže například u objektivu f = 200 mm můžeme počítat s 1/200 s. Samozřejmě, pokud se opravdu dobře postavíme nebo o něco opřeme (nebo použijeme objektiv se stabilizací), udržíme i delší časy, ale základní pravidlo zní jasně. U krátkých zoomů je nastavení času závěrky v auto ISO jednoduché. Nechceme-li aby došlo k pohybovému rozmazání lidí na scéně, nastavíme si obvykle 1/50 nebo 1/60, jako v příkladu výše. Toto nastavení můžeme použít od nejkratších ohnisek až k cca 70 mm.

Ale co s dlouhými zoomy? To máme po každém zazoomování přenastavovat v auto ISO čas závěrky? No to bychom toho moc nenafotili. Proto má Nikon (a pravděpodobně i jiné značky fotoaparátů) možnost nastavení minimálního času závěrky na Auto. 

Jak vidíte na obrázcích výše, je možné při nastavení na Auto ještě zmáčknutím šipky doprava menu dále rozbalit. Pokud je žlutá šipka uprostřed stupnice, bude minimální čas závěrky nastavován podle uvedeného pravidla, takže například při zoomu na 200 mm to bude 1/200 s a při přetočení zoomu na 70 mm 1/60 - 1/80 s.

Pokud si věříme nebo máme stabilizovaný objektiv, můžeme si ale dovolit nastavit šipku směrem k nápisu Slower až o 2 EV. Při f = 200 mm tak bude nastaven minimální čas na 1/50 s a na 70 mm konci dokonce na cca 1/20 s. Naopak pokud například budeme fotografovat nějaký sport, a budeme chtít rychlejší minimální časy, posuneme šipku k hodnotám Faster. 

Kdy auto ISO nefunguje?

Auto ISO funguje vždy! Co ale nemusí na fotoaparátu vždy fungovat správně, je měření expozice. Proto ho v nestandardních světelných podmínkách je potřeba kompenzovat pomocí expoziční kompenzace (tlačítko [+/-]). Takže pokud chceme například v režimu auto ISO fotit na sněhu, musíme samozřejmě kompenzovat na cca +1 až +2 EV (úplně stejně, jako bychom fotili bez auto ISO nebo klidně i na plný manuál s využitím ukazatele expozimetru). Pokud expozimetr správně vykompenzujeme, bude samozřejmě bezchybně fungovat i mechanizmus auto ISO. 

Závěr

Auto ISO je fantastický režim, který nám, pokud si ho dobře nastavíme, umožní ovládat na fotoaparátu co se týká expozice pouze jednu jedinou hodnotu, a sice hodnotu clony. Tou si podle potřeby řídíme hloubku ostrosti. Vše ostatní můžeme bezstarostně nechat na fotoaparátu, plně se věnovat kompozici snímků a mít jistotu, že fotoaparát vytěží ze snímače v širokých mezích světelných podmínek maximum.