Ačkoliv by se vlastní leštění dalo vpodstatě popsat v jednom odstavečku, patří právě tato fáze výroby zrcadla k těm nejproblematičtějším a vyžadujícím velké zkušenosti.

Testy zrcadla

Nejstarším testem je tzv. Foucaultova zkouška. Foucault vycházel z toho, že jakýkoliv paprsek vycházející ze středu na vnitřní stranu kulové plochy, se musí odrazit opět do jejího středu. Umístíme-li tedy bodový zdroj světla do středu křivosti zrcadla a budeme-li ze stejného místa zrcadlo pozorovat, musí se celé rozzářit. Pokud právě ve středu křivosti budeme oparně vkládat pozorovanému paprsku do cesty překážku (ostrou čepel), musí zrcadlo zhasnout celé najednou. Pokud čepel budeme vkládat před středem křivosti, musí zrcadlo zhasínat postupně ze směru, ze kterého čepel vkládáme a naopak za středem křivosti musí zhasínat ze směru proti směru vkládání.

Touto zkouškou se dá jednak velmi přesně najít střed křivosti zrcadla a jednak odhalí vady na ploše zrcadla. Má-li například některá část plochy menší poloměr křivosti, budeme při vložení čepele ve středu křivosti zrcadla již za středem křivosti této vadné části plochy a stín bude na tuto plochu přicházet proti směru vkládání čepele a dříve, než dojde k celkovému zastínění zrcadla.

Foucaultova zkouška sice přímo ukazuje zóny s vadami, ale její nevýhodou je nutnost přísně bodového zdroje světla realizovaného zpravidla propíchnutím dírky do alobalového stínítka žárovičky přiostřenou špičkou jehly. Množství světla dopadajícího na plochu zrcadla je tedy opravdu minimální a zkouška vyžaduje absolutní tmu a dlouhodobou adaptaci očí, aby bylo výsledek vůbec vidět.

Tuto zásadní nevýhodu odstraňuje tzv. Ronchiho test, který je založen na stejném principu jako Foucaultova zkouška. Namísto bodového zdroje světla a čepele pro pozorování ovšem používá jak ve zdroji, tak i pro pozorování optickou mřížku o hustotě zhruba pět čar na milimetr. Pokud si tento obrázek vytisknete v rozlišení 600 DPI na laserové tiskárně na kvalitní průhlednou fólii určenou pro laserové tiskárny, získáte ronchiho mřížku o velikosti 7,62 x 7,62 cm (3 x 3 palce) a hustotě přibližně 6 čar na mm, kterou pak už jen stačí například sevřít mezi dvě příložní sklíčka pro mikroskopování a máte dostatečně kvalitní mřížku pro zkoušky vašich zrcadel.

Pokud umístíme mřížku kousek před nebo za střed křivosti plochy, vznikne na zrcadle její zvětšený obraz. Obraz je tím větší, čím blíže jsme s mřížkou středu křivosti. Pro test se zpravidla používá umístění před středem křivosti tak, aby na zrcadle vzniklo 7 čar (3 černé a 4 bílé nebo naopak). Jemnými pohyby mřížkou ve vertikálním směru si obraz na zrcadle vystředíme. (Skvrna ve druhém pruhu ronchigramu na zde uvedené fotografii reálného ronchigramu již pokoveného zrcadla je způsobena tím, že zrcadlo mělo v těch místech silně zoxidované pokovení.)

Pokud jsou čáry zobrazeny jako rovné pruhy, má zrcadlo přesný tvar kulového vrchlíku. Pokud jsou čáry zkreslené (třeba uprostřed mírně širší, vytvářející tvar jakéhosi doutníku), znamená to, že povrch zrcadla netvoří kulovou plochu, ale nějaký jiný tvar (třeba v uvedeném případě parabolu). Tady si můžete stáhnout kopii stránky ze staré ruské knížky o amatérské stavbě dalekohledů, na které jsou zobrazeny některé zonální vady, jejich ronchigramy a způsoby oprav, ale věřte, že bez bohatých zkušeností nebo zkušeného lektora se při rozhodování jak zrcadlo opravit neobejdete.

Zde si můžete stáhnout program Ronchi for Windows, který simuluje ronchiho test pro zadané parametry zrcadla. Program ovšem obsahuje chybu, díky které nefunguje, pokud máte ve Windows nastaven jako oddělovač desetinných míst desetinou čárku. Stačí si ho však v ovládacích panelech změnit na tečku a program se rozběhne. Jen si pak nezapomeňte zpět nastavit čárku.

Vlastní leštění

Vlastní leštění se provádí podobnými tahy jako broušení, ovšem na asfaltové podložce pomocí růže. Ačkoliv se již po několika obejitích podložky na první pohled zdá, že zrcadlo je vyleštěné, není to pravda a jeho povrch vyžaduje ještě mnoho hodin práce. Minimum pro použitelné zrcadlo je kolem 5 hodin, já jsem svoje leštil 15 hodin a pro špičkové výsledky se uvádí až 60 hodin leštění. Leštění jde zejména ze začátku (ale mnohdy i najednou v průběhu leštění) velmi obtížně, zrcadlo se k podložce jakoby lepí a zadrhává. Pokud je to moc zlé, pomůže k růži na podložku kápnout kapku Jaru nebo podobného saponátu. Ale spíše je třeba se s tím smířit a snažit se dodržovat tahy i za měnícího se odporu zrcadla. Růž a vodu dodáváme v průběhu práce podle potřeby.

Ideálně by se celou dobu mělo zrcadlo leštit na podložce ve tvaru vypuklého kulového vrchlíku do tvaru obráceného kulového vrchlíku. Asfaltová podložka ovšem působením tepla (proto je vhodné leštit v chladném počasí) a tlaku zrcadla mění svůj tvar a proto je nutné v průběhu práce zrcadlo často kontrolovat ronchiho testem a provádět potřebné korekce leštění.

Nejjemnějšími korekcemi jsou změny délky tahů. Delší tahy odebírají více střed zrcadla, naopak kratší tahy odebírají více okraje. Ovšem často se neobejdeme bez daleko tvrdších zásahů, jako jsou například trojité tahy (normální tah, kratší se zrcadlem posunutým o kus vpravo a kratší se zrcadlem posunutým vlevo a teprve pak pootočení zrcadla), různé úpravy podložky (ořezání okrajů nebo otisknutí korekční masky (viz ruská knížka) nebo dokonce obrácené leštění (zrcadlo leží na hadru na stolku a v rukách držíme podložku). Zkrátka tato fáze je velkou magií a bez zkušeností se neobejdete.

V závěru leštění (posledních několik minut) se provádí parabolizace zrcadla. Rád bych Vám popsal jak, ale na našem kurzu jsme čistou parabolizaci (z perfektní kulové plochy) nezažili. V podstatě všichni dospěli k parabole nějakými korekčními tahy pod vedením zkušeného pana Procházky od různě zdeformovaných ploch (v den leštění svítilo slunce, bylo dost teplo a asfalt si dělal co chtěl).

No a nějak takhle vypadá výsledek.

Nezbývá než popřát hodně silných nervů a ať se i Vám práce daří. :-)))